Vznik Pohádkové výchovy

Blíží se sedmá hodina večer a s ní koupání naší, tehdy jediné, dcery. Už několik dní je večerní koupání doslova boj. Dcerka ječí, brání se, do vody za žádnou cenu nechce. „Opravdu ti tam někdy nespadla?“ ptám se manžela už poněkolikáté. „Opravdu ne,“ odpovídá.

Co se mohlo stát? Proč naše rok a půl stará dcera najednou tak začala nenávidět koupání? Bazén jí nevadí, ale koupání nebo sprchování je hotová katastrofa. Zpocená a mokrá rychle dokončuju mytí. Při utírání už je vše v pořádku.

Z koupelny odcházíme rovnou do pokojíčku. Dcerka se zachumlá pod peřinku a já vybírám pohádku, jakou budu vyprávět.

Malá je ve věku, kdy u čtené pohádky ještě nevydrží, ale vyprávění miluje. Už několikrát jsem si říkala, že je škoda, že nemám fantazii na to, abych pohádky vymýšlela. Takhle točíme dokola pořád asi 5 pohádek a mě už to nebaví.

Ten večer mě ale napadá pohádka a já začínám vyprávět.

Je o holčičce, která se večer nechce mýt. Vyprávím, proč je potřeba, aby se holčička umyla. Přidávám, že maminka s tatínkem jsou smutní, protože netuší, proč jejich holčička tolik pláče. Mají holčičku moc rádi, ale neví, jak by jí mohli pomoci, aby neplakala.

Dcerka poslouchá, ani nedutá. Pohádka se jí moc líbí. Další den ji chce zase a pak zas. Večerní koupání probíhá pořád stejně, pohádku ale vyprávím dál. Dokonce dávám instrukce manželovi, aby věděl, jak pohádku vyprávím a mohl mě při uspávání vystřídat. Po týdnu a půl přestává dcerka během koupání brečet. A už nikdy nezačne. Naše radost s manželem nezná mezí. 🙂

Pohádky vymýšlím dál. Někdy v nich popíšu náš den, co jsme zažili, jindy je úplně vymyšlená. Podle potřeby zařazuji výchovné situace, které nás potkávají. Někdy vymýšlím pohádku o oblíbených plyšácích naší dcery nebo o jiných hračkách.

V pohádce se vždy vyskytuje něco z reality tak, aby se v tom dcerka poznala.

To ji vždy nadchne. Které dítě by se nechtělo stát hlavním hrdinou pohádkového příběhu?

Postupně s dcerou vymýšlíme pohádkové holčičce jméno – Adélka. Je stejně stará jako dcerka. Vymýšlíme také, jaké má vlasy a oči, kde bydlí a co má a nemá ráda. Vybíráme jí oblíbenou hračku a samozřejmě také jméno té hračce.

Adélka s námi prošla a prochází řadu výchovných i běžných denních situací.

Když jsem čekala 2. dceru, čekala miminko i Adélčina pohádková maminka. Pomocí pohádek jsem dceři ukázala, co se bude doma dít, až bude její sestřička na světě. Přijetí miminka dcerkou proběhlo hladce a  bez jakéhokoli žárlení.

Když se naší dceři přiblížila doba nástupu do školky, začala do školky chodit i naše pohádková Adélka. Samozřejmě o nějaký ten měsíc dříve, aby se dcerka se situací ve školce stihla seznámit. Nástup do školky proběhl absolutně bez problémů. Jediný, kdo to obrečel, jsem byla já. 🙂

Dcera se v předškolkovém věku hodně držela u mě. Na hřišti nebo mezi jinými dětmi mě nespouštěla z očí. Přesto nástup do školky, příchod sestřičky na svět a další situace zvládla naprosto v pohodě. Nebyly už pro ni nové a neznámé. Nebyly stresující.  Díky pohádkám věděla, co ji čeká. Díky pohádkám věděla, co a proč po ní chceme.

Vyzkoušejte to i vy. Podpořte výchovu vašich dětí pohádkou. Vychovávejte pohádkou.

Líbil se vám článek? Sdílejte ho na Facebooku.

Zuzka Řebíková
Propojuji svět pohádek se světem reálným. Tvořím výchovné pohádky, které vám usnadní každodenní výchovu a hravou formou ji dětem ukáží z jiného úhlu pohledu. Jsem autorkou projektu Pohádková výchova. Více informací o mně se dočtete tady >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů