Také máte pocit, že se na vás ze všech stran valí různé výchovné i nevýchovné metody, názory a doporučení? Respektovat své dítě nebo nerespektovat? Být mu parťákem nebo se zuby nehty držet své vynucené rodičovské autority? S námi se taky nikdo nemazlil a pár výchovných přece ještě nikomu neublížilo. Nebo ano?

Jenže co když se nerozhodnu správně? Co když své dítě budu vychovávat špatně?

Jestli vám hlavou někdy víří podobné myšlenky a máte pocit, že nevíte kudy kam, úplně vás chápu. Prošla jsem si totiž něčím podobným. Období, kdy jsem dala více na názory druhých než na své pocity a kdy jsem přečetla několik knížek o výchově, abych si byla „jistější“ a věděla „co dělat“, nebylo zrovna jednoduché.

Bylo ale v mém životě určitě důležité, protože jsem si UVĚDOMILA, že nemusím dělat nic z toho, co mi radí ostatní a nepotřebuji ani kopírovat moudré knihy. Přišla jsem na to, že si mohu vyslechnout ostatní a inspirovat se tím, co funguje jiným, ale pak si vše udělat podle sebe.

Nechci teď, aby to vyznělo, že si má matka udělat vše tak, jak chce ona a neohlížet se na názor otce, to určitě ne. Souhra a domluva mezi vámi, jako partnery a rodiči, je pro vaše dítě samozřejmě důležitá.

Chtěla bych ale poukázat na to, že mateřská intuice má pro výchovu vašich dětí nezastupitelnou roli. A má ji každá matka. Bez rozdílu. Dokonce, i když se vám zdá, že zrovna vám chybí. Nechybí. Jen je momentálně schovaná a vy ji musíte najít a podpořit vaší důvěrou v ni. Ukáže vám směr, jakým se máte ve výchově vašeho dítěte vydat a to tak, aby byli všichni spokojení. Rodiče i děti.

Až ji najdete a vytáhnete na světlo, začnou se dít změny. Objeví se situace, se kterými jste si dříve nevěděla rady, ale najednou víte, jak na ně.

Jsou to přesně ty případy, ve kterých jste si dříve řekla: „Moje dítě je takové a makové, co s tím můžu dělat? Prostě se tak narodilo a já ho nezměním.“ Ale teď vás „to“ nutí se zamyslet a zeptat se proč. Proč je takové a makové? Proč bych s tím nemohla něco udělat? Co mi tím dává najevo? A opravdu s tím potřebuji něco dělat?

Tím se posouváte z pozice „nemůžu nic dělat, nemůžu nic ovlivnit“ do pozice „vím, jak mohu ovlivnit výchovu svého dítěte“. A o tom je vědomá výchova. Pokud byste se chtěli posunout ještě dál, můžete sledovat své dítě a na něm poznávat, co mu je a není příjemné. I ono vás může ve vaší výchově nasměrovat.

Co je vědomá výchova?

Vědomá výchova znamená, že si uvědomujete, že vše můžete ovlivnit:

Nedáváte nálepky, ale řešíte, přemýšlíte, hledáte. Odpovědi znáte. Jste máma. Nikdo je nemůže znát lépe než vy.

Je sice jednodušší říci si: „moje dcera nikdy nebude šikovná“, ale více přínosné je zamyslet se, co to vlastně znamená „být šikovná“. Je snadné nechat lidi z okolí odsoudit vašeho syna, že je největší raubíř široko daleko a převzít jejich názor. Nebo se můžete podívat na to, co je za tím. Co se vám a svému okolí snaží říct?

Co si vyberete, je jen na vás.

Vědomá výchova není ta jednodušší cesta. Ze začátku. Ale když už se po ní vydáte, nikdy se nebudete chtít vrátit zpátky. A po čase zjistíte, že je vlastně krásné, jak jednoduché to může být.

Já se po této cestě vydala. Zamilovala jsem si ji a vnesla ji i do svých pohádek, které tvořím. A propojením vědomé výchovy a mých pohádek vznikl projekt Pohádková výchova.

O Pohádkové výchově

Pohádková výchova vám neříká, co máte dělat a nesměruje vás k tomu, co nechcete. Pohádková výchova vás nasměruje k tomu, co je pro vaše dítě i pro vás nejlepší a to tak, abyste to sami poznali. Naťukne, nasměruje, ukáže vám nové možnosti, ale co a jakým způsobem využijete, je jen a jen na vás.

Tento princip využívám i ve svých pohádkách.

A to je cílem Pohádkové výchovy. Ukázat vašim dětem konkrétní situaci z jejich života v pohádkovém příběhu, vyvolat v nich zájem, rozproudit jejich fantazii. A zároveň poskytnout vám, rodičům, nové možnosti a pohledy na výchovu vašich dětí.

Nejsou to jen pohádky pro vaše děti. Jsou to i pohádky pro vás.

Zrovna vychází první tištěná kniha pohádek ze školkového prostředí.

Čeká vaše dítě po prázdninách školka? Ať už nastupuje poprvé nebo si bude v září „znovu zvykat“, přečtěte si s ním pohádkovou knihu Poprvé do školky a ukažte mu školku jinak než jako otravnou povinnost.