Adámek se řítil na koloběžce z kopce před domem. Kolem něj se na koloběžkách proháněli i jeho oblíbení plyšáci: králíček Bílek, myška Vanda a medvěd Bručoun.

Jak je možné, že plyšáci jezdí na koloběžkách? Vždyť jsou to jen hračky, a ty se samy pohybovat neumí!

"Adámku, Adámku," ozval se odkudsi vzdálený hlas maminky.

Co to, kde se tu bere maminka? pomyslel si Adámek. Že by se taky chtěla projet na koloběžce?

Adámek ucítil jemné pohlazení po vlasech a otevřel oči. Nejdříve nevěděl, kde je a kam se poděla jeho koloběžka. Zamžoural očima a uviděl modře vymalovanou zeď a na ní polici s hračkami. Otočil hlavu a podíval se do očí usměvavné maminky.

"Vstávej Adámku, za chvíli musíme vyrazit do školky," povídá maminka a snaží se mu stáhnout naducanou peřinu.

Ale ne, pomysles si Adámek. To byl jenom sen a teď ho místo toho ježdění na koloběžce čeká vstávání.