Pohádková výchova

Propojuje vědomou výchovu se čtením pohádek

[POHÁDKA] Tajné bobování

Krajina se halila do šedobílé mlhy a zdálo se, jako by byla přikrytá obrovskou peřinou. Na obloze probleskovalo zlatooranžové sluníčko a osvětlovalo stromy se zbytky hnědého listí.

Tobík byl se svými dvěma sestřičkami a sestřenicí už čtvrtý den na horách. Další ráno, kdy se vzbudil a nedočkavě vyhlédl z okna pokojíčku, ve kterém s děvčaty spal. Další ráno, kdy se otočil na holky zachumlané pod peřinou a smutně zavrtěl hlavou.

„Dneska by už ale mělo sněžit,“ snažila se ho povzbudit Klárka. Bylo jí už sedm let a byla ze všech dětí nejstarší. „Včera to tatínek říkal, když se díval na předpověď počasí,“ dodala.

Mezitím se pohnula peřina v rohu postele a vykoukly z ní dvě rozcuchané hlavy. Ta nalevo byla Zuzčina. Zuzka byla sestřenice ostatních dětí a na horách byla letos poprvé. „To říkali vaši rodiče už první den příjezdu, že bude sněžit. A pořád nic,“ zkrabatila obličej. To se už docela probudila i Dominika, která spala pod peřinou se Zuzkou. Byly přibližně stejně staré a na všech výletech i dovolených, na kterých byly společně, spaly pod jednou peřinou.

On-line pohádka

„Rodiče ale neví všechno,“ ozvala se Dominika. „To, jestli bude nebo nebude sněžit, rozhodne příroda.“

„Jak to rozhodne příroda? Jako že stromy a květiny rozhodnou, že bude sněžit?“ podivila se Zuzka. Bylo jí pět let, ale o tomhle nikdy neslyšela.

„Stromy a květiny přímo ne, ale příroda jako celek. Celá Země rozhodne, jestli je potřeba, aby sněžilo nebo ne,“ přidala se s vysvětlováním Klárka.

Všechny děti ztichly a zamyslely se. Snad příroda usoudí, že je potřeba, aby sněžilo. Moc rády by totiž šly bobovat. Všechny čtyři děti dostaly boby jako dárek od Ježíška. Zuzka dostala žluté, Domča oranžové, Klárka červené a nejmladší Tobík dostal zelené.

„Vy jste tu nějak potichu,“ nakoukl do pokoje Zuzčin tatínek.

„Tati, věděl jsi, že o tom, jestli bude sněžit, rozhoduje příroda?“ zeptala se Zuzka. Vylezla už úplně ze své části postele a postavila se vedle Tobíka, který pořád postával u okna a vykukoval ven, jestli už uvidí sněhové vločky.

„To jsem věděl,“ pousmál se tatínek. „A nejen o sněhu. Rozhoduje i o tom, jestli bude pršet, svítit sluníčko nebo jestli tráva bude po ránu pokrytá jinovatkou,“ dodal.

Klárka přikyvovala, když její strýček mluvil. Vše, co říkal, už znala. Chodila do první třídy a o přírodě a o Zemi si ve škole hodně povídali.

„Tak kdo už má hlad?“ ozval se zespodu hlas. Byla to maminka Klárky, Dominiky a Tobíka, která s ostatními dospělými připravovala snídani.

Děti rázem zapomněly na sníh, přírodu i na zbytky spánku a rozběhly se po schodech dolů k velkému dřevěnému stolu. Stálo na něm osm barevných hrnečků na čaj, dvě čajové konvice, ze kterých se linula malinová vůně, košík plný opečených toastů, máslo, med, meruňková marmeláda, několik jogurtů a mísa plná ovoce.

Děti se posadily kolem stolu a daly se do jídla. Klárka sáhla po toastu a marmeládě. Zuzka si začala loupat banán. Dominika si lžičkou míchala jogurt a olizovala se nad ním. A Tobík? Co myslíš, že si dal k snídani Tobík? (Nechte děti vymyslet, co mohl Tobík snídat.)

Čas po snídani strávili hraním nejrůznějších her. Jako první si vybrali pexeso. Pak kreslili a nakonec všichni hráli na schovávanou. Tobík lítal a dováděl s děvčaty, až se z toho unavil a usnul na křesle ještě před obědem.

Když se probudil, bylo v celé chatě ticho. Neslyšel mluvit žádného dospělého, ani pošťuchování a smích svých dvou sester a sestřenice. Kde všichni jsou? Snad někam nešli bez něj? pomyslel si.

Pomalu se zvedl z křesla, protáhl se, otočil a zůstal stát s pusou dokořán. Přímo naproti němu bylo velké okno a za ním – zasněžená krajina! Tobík přeběhl k dalšímu oknu. Za ním byla také zasněžená krajina. Zatímco spal, napadl pořádný kopec sněhu. A pořád ještě sněžilo. Spíše parádně chumelilo. Třpytivé sněhové vločky pokrývaly vše, co bylo v dohledu. Kopce, stromy, cestičku a taky tři barevné čepice! Tobík přišel blíže k oknu, aby lépe viděl na ty čepice. Ale vždyť to je Dominika, Klárka a Zuzka! A táhnou za sebou boby!

Zimní pohádka zdarma

„Tak to tedy ne!“ vykřikl Tobiáš. „Uspořádají si tu tajné bobování a mě nechají spát?“ Vyrazil ven z místnosti, proběhl malou předsíní a hrnul se ke dveřím.

„Tobíku, počkej!“ volala na něj maminka, která si zatím četla ve vedlejší místnosti a čekala, až se její synek probudí. Ale už jej nestihla zastavit. Tobiáš rozrazil dveře z chaty ven, seběhl dva schůdky a vrhl se do sněhu. V teplákách a ponožkách. Bez bundy, čepice i bez rukavic. Po pár krocích se zastavil a otočil. Zaslechl maminku, jak na něj volá: „A co boty, ty by sis nechtěl vzít?“ Mračila se i usmívala zároveň.

Mezitím se kolem něj shlukly zbývající děti. „Tobíku, proč jdeš ven bez bot a bez zimního oblečení?“ překřikovala se rozesmátá děvčata.

„Protože jsem chtěl za vámi. Vy si tu uděláte tajné bobování a mě necháte doma!“ rozčiloval se. „Jaké tajné bobování?“ podivila se Klárka. „Chtěly jsme tě nechat vyspat a těšily se, až se k nám přidáš.“

Opravdu? Že by ho holky nechtěly vynechat z jejich bobovačky?

To už k hloučku dětí dorazili i dospělí. Tatínek zvedl Tobiáše do náručí a odnášel ho zpátky do chaty.

„Až se oblékneš, přijď za námi,“ volala na něj děvčata a táhla boby na kopec.

A Tobík? Rychlostí blesku si převlékl mokré ponožky, oblékl se a vyrazil s rodiči ven. Jeho nablýskané zelené boby už se nemohly dočkat, až se na nich povozí.

Líbila se vám pohádka? Stáhněte si ji a vytiskněte. Na jejím konci najdete otázky, které vás podpoří v tom, abyste si s dětmi povídali o obsahu pohádky.

K čemu jsou otázky na konci pohádek dobré?

Rozproudí fantazii dítěte a umožní mu mluvit o tom, co se v pohádce dozvědělo. Snadněji tak zjistíte, co jej zajímá nebo trápí a společně můžete najít odpovědi.

Dětské knihy

 

 

 

 

Zuzana Řebíková
Propojuji svět pohádek se světem reálným. Tvořím výchovné pohádky tak, aby byly zábavou pro děti i podporou a inspirací pro vás, rodiče. Jsem autorkou projektu Pohádková výchova. Více informací o mně se dočtete tady >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.