[POHÁDKA] O papírovém draku

Podzimní sluníčko probleskovalo mezi větvemi stromů a zabalilo okolní přírodu do zlato-oranžové barvy. Barevné listí se teď zdálo ještě zářivější a šípky na keřích červenější.

„Podívejte, kluci, to je krása,“ ozvala se maminka, když chlapcům zavazovala tkaničky. Byli celí nedočkaví a vyběhli na zahradu s rozvázanými botami. Tatínek jim včera koupil nového papírového draka a oni už se těšili, až si ho pustí.

Staršímu Péťovi bylo šest let a draka už s tatínkem pouštěl loni, takže věděl, co a jak. Pro dvouletého Vilíka to byla novinka. Utíkal za Péťou, aby o nic nepřišel, ale když k němu přiběhl, bratříček se otočil zády.

Vilík jej oběhl, aby lépe viděl, a natahoval se po draku. Jenže Péťa se rozběhl, vypustil draka do vzduchu a zvedl ruku s provázkem nad hlavu, aby na něj mladší bráška nedosáhl.

„Jsi ještě moc malý a neudržel bys ho,“ vysvětloval Péťa Vilíkovi.

Výchovná pohádka

Oba chlapci stáli vedle sebe a pozorovali, jak se drak pohupuje ve větru. Chvíli poskakoval doleva, pak se vznášel uprostřed a potom zamířil na pravou stranu nad veliký strom. Nejednou prudce zafoukal vítr a drak zamířil dolů mezi jeho větve.

„Jéé,“ zakřičel Vilda, „on se nám ztratil!“

„Ale neztratil. Je v koruně stromu. Tamhle, vidíš?“ ukazoval nad hlavu Péťa a zároveň se rozhlížel, co by mu pomohlo, aby pro něj mohl vlézt.

„Přinesu žebřík,“ nabídl se Vilík a rozběhl se na druhý konec zahrady. „Žebřík přece sami nemáme používat a navíc ho neuneseš,“ řekl rozhodně Péťa a donesl pod strom kbelík na vodu. Obrátil ho dnem vzhůru a vylezl na něj. Chytil nejnižší větev a vyhoupl se na ni. Pak se natáhl a už na draka dosáhl. Opatrně ho sundal a zavolal na Vilíka, aby šel na stranu. Draka hodil na zem a pomalu slezl dolů.

Vilda už se skláněl nad drakem a hodnotil škody. Nebyl roztržený ani jinak poničený, ale provázek byl zamotaný a tvořil jeden velký uzel.

„Já ho rozvážu,“ navrhl Péťovi a začal se probírat zamotaným provázkem.

„Ne, udělám to sám. Tobě to nepůjde, jsi ještě malý,“ rozhodl starší brácha a sám se pustil do rozvazování. Po chvíli to ale vzdal a zašel domů pro tatínka, aby mu pomohl.

Když se vraceli na zahradu, Péťa se překvapeně zastavil. Kolem pobíhal Vilík s drakem nad hlavou a smál se na celé kolo. Na provázku nebyla po uzlíku ani známka.

„Ale jak to?“ podíval se Petřík udiveně na tatínka, „jak to, že Vilda provázek rozvázal? Je přece menší než já.“ Tatínek se zasmál: „To ale neznamená, že si s ním nemůže poradit. I když je mladší, některé věci může zvládnout lépe než ty,“ mrkl na Péťu.

„Tak já vás tu zase nechám, jo?“ řekl tatínek a otočil se směrem k domovu.

Péťa ještě chvíli stál a zamyšleně pozoroval bráchu. Pak se za ním rozběhl.  No jo, vždyť některé věci může Vilda zvládnout lépe než on. To je paráda. Teď už budou parťáci a můžou si pomáhat. Se smíchem se k němu přidal a užili si spolu krásné odpoledne.O papírovém draku

Zaujala vás podzimní pohádka? Sdílejte ji na Facebooku. Umožníte ostatním rodičům přečíst ji svým dětem. Další moji pohádku najdete tady.

Pohádku O papírovém draku si můžete stáhnou a vytisknout, abyste ji mohli lépe přečíst vašim dětičkám.

Zuzka Řebíková
Propojuji svět pohádek se světem reálným. Tvořím výchovné pohádky, které vám usnadní každodenní výchovu a hravou formou ji dětem ukáží z jiného úhlu pohledu. Jsem autorkou projektu Pohádková výchova. Více informací o mně se dočtete tady >>
Komentáře
  1. Markéta B. napsal:

    Zuzko, ta pohádka o drakovi se mi moc líbí. Myslím, že dokáže povzbudit mladší sourozence, kteří se určitě cítí někdy frustrovaní nad tím, že jejich starší bráška nebo sestřička umí víc věcí než oni. Večer ji přečtu svým holkám. Markéta B.

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů