Pohádková výchova

Propojuje vědomou výchovu se čtením pohádek

[POHÁDKA] O bílém králíčkovi a nepovedených narozeninách

Kačenka si moc přála k pátým narozeninám nějaké zvířátko. Plyšových už má doma spoustu a moc ráda si s nimi hraje, ale ona by chtěla opravdové zvířátko. Takové, které si může pohladit a vidí, že se mu to líbí. Takové, které jídlo opravdu sní, když mu ho připraví do misky a takové, které bude opravdu poslouchat, když mu bude něco povídat.

Jenže Kačka měla narozeniny zrovna včera. A žádného domácího mazlíčka nedostala! Maminka jí upekla ovocný dort, její oblíbený a dostala krásné růžovo-bílé kolo a dvě pohádkové knížky. Ale co je jí to platné, když nedostala to, co si přála?

Pohádková výchova

Seděla na posteli ve svém pokoji, obklopená plyšáky a přemýšlela.

„Jsi tu, Kačenko?“ strčila maminka hlavu do dveří dětského pokoje. „Jak se ti líbila včerejší narozeninová oslava?“

„Ale jo…“ odpověděla Kačka a dál tiše seděla.

Tady něco nehraje, pomyslela si maminka a přisedla si k ní. Rozhlédla se po pokoji, ve kterém se kupila spousta plyšových zvířátek. V dřevěné truhle se mačkalo několik medvědů a dvě opice. Na polici seděla plyšová želva, králíček, veverka a kočička. A kolem nich na posteli se povalovali plyšoví pejskové, chundelatá ovečka a velký slon.

Kačenka zvířátka milovala. A protože doma žádné neměli, obklopovala se aspoň těmi plyšovými.

„Mami?“ vytrhla maminku z přemýšlení Kačenka. „Proč jsem k narozeninám nedostala opravdové zvířátko? Vždyť jsem si ho tolik přála!“

Maminka se usmála, pohladila dcerku po vlasech a začala vysvětlovat: „Zvíře není věc, kterou bychom ti mohli dát jen tak k narozeninám. Když se rozhodneš mít zvířátko, měla bys vědět, co všechno bude od tebe potřebovat. Co pro něj budeš muset dělat.“

Kačka se napřímila v posteli. To přece ví, že musí zvířátko krmit. A taky si s ním hrát. A… co vlastně ještě?

„S tatínkem jsme se dohodli, že si s tebou promluvíme o tom, jaké zvířátko bys chtěla a řekneme ti, co všechno obnáší starat se o něj. Pak se můžeš rozhodnout, jaké bys opravdu chtěla.

Kačenka s radostí vyskočila z postele a začala tancovat po pokoji. Opravdu bude mít domácího mazlíčka? Teď jen jakého si vybere. Ze všech nejraději má pejsky a kočičky. Ale dvě zvířátka jí asi rodiče nedovolí.

Kačka řekla mamince svoji představu.

„Dobře, tak první třeba pejsek. Co si myslíš, že od tebe bude potřebovat?“ Společně se daly do vymýšlení. Dvakrát denně potřebuje nakrmit. To je pro Kačku hračka. Bude si chtít hrát a mazlit se.
I to jí přišlo fajn. Vždyť hraní a mazlení má sama ráda. Ráno a ještě odpoledne bude potřeba jít s ním na procházku. Nemůže být pořád jen doma nebo na zahradě. Potřebuje se projít a proběhnout.

To už se Kačence moc nezamlouvalo. Jít na procházku ráno, ještě před školkou? Už takhle se jí moc nechce vstávat a teď by musela ještě dříve. Také by ho musela naučit nějaké základní povely jako „sedni“, „ke mně“, „volno“ a podobně. A občas se s ním musí k veterináři. To je pan doktor pro zvířátka. S něčím by ji rodiče určitě pomohli, ale přece jen, není toho moc?

Maminka viděla, jak Kačenka váhá a nadšení ji opouští. „A teď se podíváme na tu kočičku, dobře?“

S kočkou se vše zdálo jednodušší. Nepotřebuje učit žádné povely, ani ráno venčit. Stačí ji pustit ven
a ona si sama dojde, kam potřebuje. Jenže Kačenka by chtěla, aby zvířátko bylo s ní doma, ne aby se někde samo toulalo.

Postupně vyloučily i další domácí zvířata – papouška, rybičky, želvu…

„Teda mít domácího mazlíčka není vůbec jednoduché,“ povzdechla si Kačka.

Maminka přikývla: „Chtěli jsme s tatínkem, abys věděla, co všechno to obnáší. Ale nemusíš mít obavy. Můžeme se zítra zajet podívat do útulku a určitě vybereme nějaké, o které se zvládneš postarat.

„Do útulku?“ podivila se holčička.

„Ano. V něm jsou zvířátka, o která se ten, kdo si je pořídil, nechce nebo nemůže starat. Nebo v něm jsou mláďata, která se narodila, a nikdo si je nechce vzít. Ty se pak dostanou do útulku.“

Druhý den se všichni vydali do útulku na druhém konci města. Přivítala je milá paní v modře kostkovaných šatech a začala je provázet mezi zvířaty. Kačenka napočítala devět psů, šest koček
a taky dvě morčata. Nakonec si všimla malého bílého králíčka schouleného v rohu klece, která stála na stole hned vedle dveří. Holčička se k němu rozběhla. Chvilku si ho prohlížela a pak si s ním začala povídat. Králíček upíral na Kačenku nedůvěřivě svá tmavá očka. Po chvilce už ale přišel blíž a začal se natahovat směrem ke Kačce.

„Můžu si ho pohladit, prosím?“ zeptala se paní, která měla zvířátka na starost.

„Samozřejmě,“ odpověděla, otevřela klec a dala jí králíčka do náručí. Kačka si ho hned zamilovala
a králíček se k ní také nadšeně tisknul a očuchával ji.

„Mami, tati,“ otočila se na své rodiče s nadšením v očích. „Zvládnu se o něj postarat, co myslíte?“

„Já myslím, že ano.  A kdyby sis nevěděla rady, rádi ti s maminkou pomůžeme,“ mrkl na ni tatínek.

A bylo rozhodnuto. Kačenčin nový domácí mazlíček bude králíček. Teď už Kačenka věděla, co všechno péče o něj obnáší. A vybrala si takového, o kterého se s pomocí rodičů dokáže postarat. Jaké mu asi dá jméno?

A co ty? Máš doma nějaké zvířátko? Nebo by sis nějaké přál/a?
Víš, co obnáší péče o něj? Můžeš si o tom s rodiči popovídat stejně jako Kačenka v pohádce.

Pohádka o zvířátkách

Zaujala vás pohádka? Sdílejte ji na sociálních sítích a dejte jí možnost dostat se k dalším rodičům a jejich dětem.
Na další moji pohádku se můžete podívat tady >>

Pohádku „O bílém králíčkovi a nepovedených narozeninách“ si také můžete stáhnout a vytisknout.

Zuzana Řebíková
Propojuji svět pohádek se světem reálným. Tvořím výchovné pohádky tak, aby byly zábavou pro děti i podporou a inspirací pro vás, rodiče. Jsem autorkou projektu Pohádková výchova. Více informací o mně se dočtete tady >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.