Pohádková výchova

Propojuje vědomou výchovu se čtením pohádek

[POHÁDKA] Jak se tvoří pohádka

„Mami, povíš mi dneska pohádku o Adélce?“ ptá se mě dcerka a upírá na mě svá modrá očka plná očekávání.
„Povím. A o čem by měla být?“ usměju se na ni a už dopředu tuším, co mi odpoví.

Pohádky jako forma komunikace s vaším dítětem

Pohádky o Adélce byly první pohádky, které jsem pro svoji dcerku začala vymýšlet. Tenkrát jsem ještě netušila, že z nich vzniknou Výchovné pohádky a celý projekt Pohádková výchova.

Pohádkovou Adélku jsme vymyslely společně a příběhy, ve kterých vystupovala, většinou odrážely situace, které jsme jako rodina v tu chvíli prožívali. Nebo jsem do příběhů promítala problémy ve výchově, které jsme zrovna měli a neuměli si s nimi poradit.

Nevěděli jsme totiž, jak se svým dítětem správně komunikovat.

Jaká slova volit, abychom si rozuměli. A jak dosáhnout toho, abychom byli spokojeni nejen my, ale i dítě.

Pohádky o Adélce si vyprávíme pořád. Je to už taková naše tradice, hlavně když máme se starší dcerou čas jen pro sebe.

Ale teď už k té pohádce.

Pohádková výchova

Jak se tvoří pohádka

Pohádka vznikla 2 dny po Štědrém dnu a je o tom, jak Adélka slavila příchod Ježíška se svojí  maminkou, tatínkem a sestřičkou Verunkou.

Byl Štědrý den odpoledne, když se z oblohy začaly snášet velké sněhové vločky. Adélka si moc přála, aby na Štědrý den sněžilo a její přání se jí splnilo. Jestlipak jí Ježíšek splní i ta další přání, která mu namalovala do dopisu a nechala za oknem?

„Simonko, co si myslíš, že Adélka namalovala do svého dopisu Ježíškovi?“ ptám se dcerky a nechávám ji tvořit pohádku společně se mnou.

Simča se posadí v postýlce, protože pohádku vyprávím na dobrou noc, a zaujatě přemýšlí: „No, já myslím, že tam namalovala to, co já. Stavebnici, knížku a oblečky pro panenku,“ vyjmenovává svá přání z dopisu Ježíškovi.

„No a její panenka, pro kterou chce ty oblečky, by se mohla jmenovat třeba… Jůlinka,“ dodává, protože už je zvyklá vymýšlet obsah pohádky se mnou.

Adélka se sestřičkou Verunkou si přisunuly židle k oknu, vylezly na ně a s nosíky nalepenými na skle sledovaly, jak padá vločka za vločkou a tvoří na zemi třpytivou sněhovou deku.
„Mami, tatí, půjdeme ven?“ ozvaly se obě holčičky téměř současně.
Maminka se pousmála. Tuhle otázku čekala. “Myslím, že to před večeří ještě stihneme.“
„Super,“ vykřikly sestřičky a honem se ze židlí hrnuly ke skříni s oteplováky a mikinami.

Pohádková výchova

„Jaké myslíš, že si oblékly oteplováky a další oblečení?“ vtahuji dcerku znovu do děje pohádky a společně vymýšlíme nejen oblečení pohádkových holčiček, ale i to, co venku dělaly. Stihly toho opravdu hodně – bobovat, koulovat se a ještě postavit sněhuláka.

Když se celá rodina, vymrzlá ale šťastná, vrátila domů, začal tatínek připravovat štědrovečerní večeři a holčičky si šly s maminkou připravit slavnostní oblečení.

Dcera Simonka vymyslela, jaké šaty si všechny oblékly a co bylo na štědrovečerním menu.

Pak pohádka pokračovala příchodem Ježíška, zpíváním koled a rozbalováním dárků. Já už jsem se moc ke slovu nedostala. Dcerka ji dopověděla místo mě a měla obrovskou radost, jakou pohádku jsme vymyslely.

Třeba vás naše společné vytváření pohádky inspiruje a vymyslíte se svým dítětem nějakou vlastní. A pak mi můžete napsat, o čem byla.

Zuzka Řebíková
Propojuji svět pohádek se světem reálným. Tvořím výchovné pohádky tak, aby byly zábavou pro děti i podporou a inspirací pro vás, rodiče. Jsem autorkou projektu Pohádková výchova. Více informací o mně se dočtete tady >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů