Pohádková výchova

Propojuje vědomou výchovu se čtením pohádek

Jak tvoří spisovatelka Zuzana Řebíková

Vracíme se domů po celodenní návštěvě příbuzných. Padám únavou a chystám se jít brzy spát. Už zalézám v ložnici pod peřinu, když to přijde…

„Ale ne, teď ne,“ říkám tam nahoru. Jenže není to nic platné.

Inspirace, nápad, múza… nebo jak chcete. Je tady a dere se ke mně. Potřebuji vzít tužku a psát, jenže jsem taaaak unavená.

Někdy ke mně nápady na psaní přicházejí úplně nečekaně. A je jedno, jestli jde o nové pohádky, články na blog nebo příspěvky na Facebook či Instagram. A taky je jedno, jestli jsem nebo nejsem v situaci, kdy si to můžu zapsat.

Má to své plus i mínus. Plusem je to, že pohádka nebo jiný text se „napíše“ v podstatě sám. Nemusím tedy trávit čas vymýšlením, formulováním a předěláváním. Má to ale i svou stinnou stránku. Musím začít psát, když nápad přijde. Jinak to zapomenu. Nebo aspoň větší část. Ale je fakt, že za tu dobu, co píšu, jsem už přišla na pár fint, jak si zapamatovat maximum, i když zrovna nemůžu zasednout ke stolu a psát.

Stojím před volbou. Spánek nebo psaní? Už dlouho jsem toužila napsat pohádku o smrti a přinést dětem i rodičům možnost o této oblasti otevřeně mluvit. A teď se mi začínala formovat. „OK, zkusím kompromis,“ napadne mě. Píšu jen základní body, přidám pár přesně zformulovaných vět a hlavní postavy. Zatím beze jmen. Zbytek bude muset vydržet do druhého dne.

Ráno mě budí sluníčko skrze neúplně zataženou roletu. Slyším hlasy zezdola. Manžel s dětmi už vstal… ale co já jsem to ráno chtěla…?

A najednou je to tu zas. Beru do ruky blok z nočního stolku a ještě v posteli začínám psát. Zhruba o hodinu a půl později scházím dolů a místo „dobré ráno“ oznamuji: „Mám novou pohádku.“

„Jakou? O čem je? Jak se jmenuje?“ vrhnou se na mě dcerky. Jmenuje se „O stříbrné hvězdičce“, odpovídám. Chybí mi ale ještě jeden detail. Jméno chlapečka, který v pohádce vystupuje. Hned vím, kde ho hledat. Píšu kamarádovi, jak se jmenoval chlapeček, o kterém mi posledně vyprávěl…

„Vincent,“ přijde mi odpověď. „Píšeš novou pohádku?“ To jsem tak průhledná? No, nejspíš jo…

Pohádka je kompletní. Čtu ji svým dcerkám, doladím detaily a posílám několika kamarádkám, aby ji přečetly svým dětem. Je opravdu speciální. Vypráví o narození, životě a smrti a já potřebuji, aby ji děti i rodiče vnímali tak, jak je jejím záměrem.

Zpětné vazby mě mile překvapí. Každý rodič ji vnímá jinak, podle toho, čemu věří. A každé dítě klade jiné otázky. Pohádka tím nabízí prostor pro osobní dotvoření každého čtenáře i posluchače a výchovný podtext je o to účinnější. Úžasné. Zase další pohádka, která se moc povedla. Posílám ji na korekturu a s radostí zveřejňuji na webu.

Pohádková výchova

Pohádky a jakékoli jiné texty většinou tvořím třemi způsoby:

  1. Nápad ke mně přijde v nečekanou dobu nebo na nečekaném místě. Dost často tam, kde je obtížné psát, ale já přesto „musím“. Aspoň v bodech.

    Takto psané pohádky a texty mají největší úspěch. Jsou čisté, průzračné a upřímné. Není v nich ani špetka tlaku  nebo touhy někam je nasměrovat.
    Přijdou samy a jsou správně tak, jak jsou. Na začátku je třeba jen malý záměr, směr nebo  slovo. Nebo také vůbec nic.Tímto způsobem jsem napsala pohádku O stříbrné hvězdičce.
    I tento článek.
  1. Směr pohádky nebo článku už mám jasněji daný. Třeba když jsem psala pohádky do druhé knížky „Už chodím do školky“, věděla jsem, že chci volit témata pohádek tak, aby se nepřekrývala s těmi, co jsou v první knížce „Poprvé do školky“.
    Chtěla jsem například pohádku se zimním tématem. V první knížce mám jednu o Ježíškovi, do druhé jsem napsala o Mikulášovi, andělovi a čertech. Do toho jsem vybrala určitý výchovný záměr. Konkrétní školku a děti už jsem měla vybrané v rámci knížky.

    Tento způsob mého psaní už má danou přibližnou linii s některými prvky pevně stanovenými a doplňuji  ji o detaily, které mě napadnou v průběhu psaní.

  1. Třetí způsob psaní používám při tvorbě pohádek na míru, nebo když píšu o jakémkoli jiném konkrétním záměru. Většinou mám dopředu stanoveno více bodů, které chci dodržet a do pohádky zahrnout.

    Přestože je struktura takové pohádky nebo článku jasně daná, bývá pro mě nejtěžší ji napsat. Prostor pro fantazii  a kreativitu je totiž podstatně omezený.
    Zároveň je to nejlepší způsob jak vytvořit pohádku se zapojením někoho dalšího. Vymýšlíme je tak s mými dcerami. Každá navrhne něco, co by v pohádce chtěla a já ji pak dávám dohromady. Stejným způsobem tvořím pohádku s dětmi ve školkách na besedě.

Pohádková beseda je novinka v mé nabídce. Mohou si ji objednat mateřské školy, ale i mateřská centra nebo jiné organizace spojené s dětmi. Děti během besedy nahlédnou do mé práce spisovatelky, poslechnou si pohádku, kterou jsem napsala a zážitkovou formou si vyzkouší práci spisovatele – tedy vytvoříme společně část pohádky.

Více o pohádkové besedě a možnosti rezervace na: https://pohadkovavychova.cz/pro-skolky/
Nebo pište na zuzka@pohadkovavychova.cz

Pohádková výchova

Zuzana Řebíková
Propojuji svět pohádek se světem reálným. Tvořím výchovné pohádky tak, aby byly zábavou pro děti i podporou a inspirací pro vás, rodiče. Jsem autorkou projektu Pohádková výchova. Více informací o mně se dočtete tady >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů